Večer křupavých srdíček

Vlasta Redl

1:KdC#yž jsi tehdy přinesla nC#9a talířku křB7upky,
mD#musel jsem se zasmát tomu, cF#mo má být dG#4susál,   G# 
tC#a křupavá srdíčka a zC#9apálená svB7íčka
mi prD#mozradily, že zas nejde o víc než o zG#4susaběhaný rG#ituC#ál.
R:Tak to má bF#ýt, a sklenku vHína na dobrou nC#oc,
k tomu pár vF#ět o tom, jak vzHácný jsem hC#ost,
tak to má bF#ýt, když tma nHmaj7ad městem převezme mHmoc
a chce se žBmít, žD#m7ít  vG#míc nC#ež jen dF#ost.
2:Posbíral jsem sirky a pytlík na tabák,
dopil jsem a vstal, že bude líp to dnes vzdát,
a tys' mi sáhla dlaní na čelo, v tu chvíli moc ti to slušelo,
a navíc venku trochu pršelo, a tak jsem zůstal, a rád.
R:To se přece nedělá, chtít víc, než dá se dát,
to není fér, hrát podle vlastních pravidel,
to není fér, chtít jít, když je čas spát
a chce se létat, létat i bez křídel.
3:Pak jsem si skládal na stůl srdíčka, až mi z nich vyšla osmička,
hle, nekonečno ze dvou malých vypečených nul,
a ty jsi bez váhání sáhla jen a špičku dovnitř otočila ven
a vzniklo srdce z malých srdíček, a já ho rychle propíchnul.
R:Tak to ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:16:57.806+00:00
Výsledky hledání: